Zlaté Hory, poutní kostel Panny Marie Pomocné, Maria Hilf

Poutní místo je otevřeno denně:
květen - září: 8:00 - 18:00
říjen - duben: 8:00 - 16:00

V případě dobrých světelných a klimatických podmínek může být areál poutního místa otevřen déle.


Z historie poutního místa:
Útrapy třicetileté války pronikly také do slezských hor. Když Švédové přitáhli roku 1647 k městu Zuckmantlu (dnes Zlaté Hory), obyvatelstvo opouštělo svůj majetek a zachraňovalo si holý život útěkem do hor.

Žena místního řezníka Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, našla bezpečné místo na hoře zvané Boží dar (Gottesgabe) asi hodinu cesty od města. V místě, které bylo skálou ohraničeno jako zdí a zastřešeno mohutnou jedlí, již nepřítel nehrozil, zato však na osamělou ženu přišly porodní bolesti. V této tísni úpěnlivě prosila Boha o pomoc a Svatou Pannu o přímluvu. Byla vyslyšena. Dne 18. července zde porodila zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů. Chlapec prožil život jako vážený muž - radní svého města. Jeho dcera Dorota Weisová pak splnila Tannheiserovu poslední vůli. Nechala u malíře Šimona Schwarzera zhotovit obraz Bohorodičky a zavěsit jej na staré jedli v lesní samotě, kde se její otec narodil. Stalo se tak v říjnu roku 1718 a již v následujícím roce toto místo začalo přitahovat první poutníky. Postupně přicházelo stále více ctitelů P. Marie z Jesenicka i ze vzdálenějších míst. Během deseti let byla na místě narození chlapce Martina postavena kaple a zápisy vyšetřující biskupské komise (tvořili ji kněz a dva lékaři) svědčí o tom, že během poměrně krátkého období došlo nejméně k pěti zázračným uzdravením.

Na přání věřících Zuckmantlu biskupský úřad ve Vratislavi svolil, aby byl mariánský obraz roku 1729 přenesen do farního kostela. Tento zázračný obraz - kopie proslulé pasovské Madony s dítětem od Lucase Cranacha - tam zůstal dodnes. Pro lesní kapli byla zhotovena kopie jiná.

Zakrátko však bylo toto poutní místo (zvané Maria Hilf - Panna Maria Pomocná) poprvé ve velkém nebezpečí. Osvícené reformy Josefa II. dosáhly i sem a v roce 1785 bylo vrchností nařízeno dřevěnou kapli zbourat. Obyvatelstvo Zlatých Hor podpořeno biskupstvím se však bránilo. Odvolání proti úřednímu rozhodnutí bylo sice zamítnuto, ale ke zbourání kaple nedošlo, protože se v širém okolí nenašel nikdo, kdo by byl ochoten státní příkaz splnit. A to ani pod pohrůžkou, že k provedení příkazu bude použito vojska. Bylo to ale v době napoleonských válek a stát měl asi jiné starosti. Roku 1819 bylo úředně povoleno kapli znovu otevřít.

Vzdálenost od objektu